Teta Digi: AUPAIRS DO IT BETTER!

Neděle byla super... teda až na tu návštěvu kostela. Tam jsem se musela ovládat, abych se tvářila seriózně. Smála jsem se tedy jenom ve své mysli. Za to pořádně!!! Ani to nebyla mše, byla to komedie. Ještě před odchodem do kostela jsem pomáhala Emě s nedělním obědem.. je pěkně vyčůraná přátelé! Nechala mě loupat česnek, takže můj Calvin Klein to s česnek projel na plný čáře! Neměl šanci. Když jsem umyla asi třicetkrát ruce a vrátila jsem se do kuchyně, dala mi druhý úkol. Tím česnekem jsem "špikovala" vepřová žebra. Takže ta samá pohádka. V kostele se mi pak posmívala, že tu je cítit česnek. S úsměvem jsem ji probodla smrtícím pohledem. Rob mě uklidnil, že než jsem přijela s česnekem pracoval vždy on. Takže je prostě vyčůraná! No nic, "načesnekovala a rozmarýnovala" jsem tu flákotu výborně, oběd byl ňami! Na oběd přijeli i Robovi rodiče, sympaťáci! Kolem třetí jsem dopila kávu a vyzvedla mě Tamara. Proběhla procházka v Danebury Hillford. Laciná procházka mezi ovcema. Foukalo jako prase. Chtěla jsem se přizpůsobit zdejšímu klimatu a stylu oblékání. Měla jsem omrzliny druhé stupně na nohou ... jak doprčic můžou nosit ty balerýnky. V neděli jsem šla spát brzy, celý týden přede mnou, bude to peklo!!

Gastronomie na úrovni! Aneb namoč cornflaky do čokolády!

Pondělí poklidné. Emma se opět chopila role instruktora řízení. Byla jsem v Andoveru, kde mám školu. A v úterý mě čekala první hodina. Všechno dobrý. Jen mi radila ať tam dám pětku. Tak jsem ji upozornila, že už se stalo. S úsměvem, že ona má v autě i šestku a hlavně, že je to automat, tato konverzace skončila. Má levá ruka je opravdu někdy levá, takže se Polo otřese, když tam místo čtyřky lupnu dvojku. Vždycky se mu ale omluvím! Občas se mi dokonce stane, že když jdu k autu, jdu na stranu řidiče :) Chválím se za každou pitomost. A jsem na sebe teda fakt pyšná!

Na úterý jsem se těšila. Škola volá :) Nacvičenou cestu jsem zvládla, a s velkým "P" vpřed i vzad parknula vůz na hulváta na školní přeplněné parkoviště. Na palubce jsem nechala svoje telefonní číslo, kdyby se policajtům nelíbil můj styl.... Hodina začala, češtinu jsem nezaslechla. Na chodbě vládla polština. Pak jedna holka z Francie, Španělska, Maďarska a Německa. A pánské zastoupení tvoří íránský hoch Jamal, který pracuje jako chemist cleaner :D Když mluví, má ruku před pusou, za což bych mu nejraději utrhla uši. Ale ono by to nepomohlo. Jeho angličtina je šílená, vtipná a k pláči zároveň. Ale skupina fajn, teta Ella taky. Takže thumbs up!

Slon jednoklý!

Středa rovná se úklid. Nuda a makačka, není co komentovat. Zničila jsem si přípravkem na odstranění vodního kamene triko, takže jsem ve vší zuřivosti neutřela prach na svatebních fotkách. Taková já jsem bestie. Jo a taky jsem urazila slonovi kel. Ale to nebylo úmyslné. Úmyslně jsem ho akorát narafičila zpátky :) Ve středu jsem měla první babysit. S Jemimou všechno v pořádku. Menší potíže s Tilly, která při výběru oblečení na čtvrtek chytla hysterá, že nemá co na sebe. Věty, co ze mě padaly, nepomáhaly, řvala dál. Vyházela všechna trika, která teta Digi žehlila předešlý den. To ji samozřejmě bylo úplně jedno. Chtěla maminku. Teta Digi je ale přísňák, nacpala jsem ji do postele. Jen mě ještě donutila dát plyšáka do postele, protože měla studený nohy. Nevím, neptejte se! S Georgem pohoda, rychlá pohádka a slib, že ráno bude moci na iPad. Vyčistila jsem si zuby a šla taky spát. V 11.00pm mě probudila ta malá ještěrka Jemima. Plakala. Asi dlouho, protože já spím jako špalek. Každopádně měla zlý sen. Zkontrolovala jsem na její přání, jestli někdo není za závěsem, pod stolem a postelí. Nikde nic, fňukala dál. Nenapadlo mě nic jiného... zpívala jsem Soft Kitty. Zabralo to! Usnula. A já šla taky.

Čtvrtek další hodina angličtiny. Parking na osvědčeném místě na hulváta. Ale! Ráno jsem si zabouchla klíče od baráku doma. Během cesty do Andoveru jsem mluvila s Emmou, všechno v pořádku. Připravila mi náhradní klíč u sebe v ordinaci. Tak jsem si ho po angličtině vyzvedla. Prošla jsem se ještě po Stockbridgi, protože bylo krásný počasí. Koupila nějaký pohledy, čokoládu a kytky. A šla zpátky k autu. V autě jsem začala hledat ten náhradní klíč. Nikde nebyl. Ani v kapse, ani v bundě, ani v kabelce ... prostě nikde. Hystericky jsem střídavě rudnula a bělala, a představovala si všelijaká slovíčka na písmenko P. A taky scénu, jak jdu znovu do ordinace za Emmou, že jsem ten klíč ztratila. No nejdřív jsem prošla celou trasu, kde jsem chodila. Nikde. Šla jsem do toho obchůdku s čokoládou, kde jsem se taky předtím stavila. Slzy na krajíčku a slova, že jsem ztratila klíč. Milá slečna prodavačka/cukrářka se na mě soucitně podívala a sáhla do košíku s čokoládou. Jsem si říkala, " ... dobrý, to mi chceš dát jako na nervy čokoládu. To mi teda fakt pomůžeš kočičko..ale kde je ten klíč? " Zalovila v kyblíku a vytáhla můj ztracený klíč. Vykřikla jsem " chocolate for everyone" !!! Nebojte věděla jsem, co dělám, nikdo jiný tam nebyl! Prý si všimla, že něco cinklo, když jsem platila. No já jsem slyšela to cinknutí, až když vytáhla ten klíč. Spadnul mi kámen ze srdce :)

Ráj v Basingstoke!

Britky žijí na vysoké noze ;)

Moc jsem se těšila na víkend! Velké plány s holkama. V sobotu jsme byli s Tamarou, Christinou a Carmen v Basingtoke. Velké nákupy! Zábava! A v neděli ještě lepší. Konečně na pobřeží!!! Ta sama sestava směr Weymouth. Dlouhá procházka po pobřeží k Durdle Dooru, oběd formou pikniku... holky jsou super. Christine je švédka, a je fakt vtipná! Carmen je z Německa, je milá :) a Tamara je už známá firma !!!

Asi začínám rozumět tomu, co Christine říkala. We life here for a weekend! Takže snad tich pět dní uteče rychle a já se budu těšit na další víkend :)) M. xxx